CZ | EN | DE

Pavel Kryz

Mikroskopická tkáň obrazů. M.Juříková,1996,galerie Pecka výstava 9X

V galerii Pecka vystavuje od 15. července do 4. srpna malíř Pavel Kříž (nar. 1959). Patří mezi zajímavé solitéry naší současné výtvarné scény. Jeho přítomnost v této galerii potvrzuje dnes již zřejmou a sympatickou snahu majitele a kurátora Jaroslava Pecky o prezentaci pozoruhodných osobností stojících mimo hlavní proudy a tvořících v ústraní. Pavel Kříž hned na počátku své profesionální dráhy stanul na opačném pólu než většina generace osmdesátých let. Soustředil se na kontemplativní malbu shrnující zážitek z urbanistické struktury krajiny. Těžké, zemité tóny se velice záhy odlehčily a do jeho obrazů vstoupila atmosféra podobná meditativnímu tragismu Marka Tobeyho. Avšak tato v podstatě kaligrafická technika má vždy výsostně individuální rukopis i výraz. Pracně a soustředěně budovaná struktura neopouští prostor jeho obrazů dodnes. V roce 1994 se představil v Nové síni zajímavým projektem, v němž využil fotografickou podobiznu. Multiplovaný portrét jedné z prvních hvězd amerického filmu – Glorie Swansonové – obestřel zářivě modrým gestickým předivem. Tehdy zvažoval problém identity prostřednictvím podobizny slavné, avšak mediálně málo exploatované osobnosti. Sériové zmnožení antikvárního portrétu oduševnělé a dnes již tajemstvím opředené herečky vyvolalo oscilaci mezi kategoriemi ztraceného, uplynulého a aktuálního, právě promítnutého času. Z podobných impulsů pocházejí také obrazy cyklu Devět X v galerii Pecka. Autor v něm však na rozdíl od "pilotního" projektu pracuje s dalšími devíti archivními portréty. Jak signalizuje sám název, hodlá tentokrát identitu radikálně popřít. Ta se vytrácí nejen mnohonásobným opakováním a manipulací se snímkem, ale především pod závojem složité partitury autorova rukopisu. Ke každému z portrétů náleží specifický ornamentální rastr i barevný akord. Jen některé detaily podobizen zůstávají nepokryty pavučinou tušových a štětcových tahů a jejich opakovaný výřez je organickou součástí textury každého obrazu. Kříž se opět koncentruje na sám proces vytváření obrazu, jak tomu bylo ještě před prezentací v Nové síni. Přesto však nezůstává jeho obraz jen krásnou materií umně a citlivě navršených struktur. Autor v něm dokáže uplatnit mnoho vrstev vlastní vizuální zkušenosti, která fixuje všechny pozoruhodné struktury kolem nás – v krajině jako celku, v přírodě a jejích detailech, v předmětech a jejich fragmentech. Směrem k divákovi ale pulsuje nejen energie s jakou produkuje téměř mikroskopickou tkáň svých obrazů. Zároveň intuitivně odráží pocit nejistoty a pochybností o pravosti, původnosti a totožnosti, který nás zasáhne spolu s mírným sentimentem nad zjevením minulé identity.

Magdalena Juříková