CZ | EN | DE

Pavel Kryz

Uplynulá tvář

Tomáš Pospiszyl, Reflex 1994

Pražský výtvarník Pavel Kříž v galerii Nová síň

Uplynulá tvář

Prázdná galerie je ten nejpustší prostor, jaký si můžeme představit. V prázdné galerii je dokonalé nic, jen ohlušující prázdno a bodavé světlo. Teprve až umělcovy myšlenky, obrazy a sochy přinesou tvary, barvy a život. Prázdná galerie je skořápkou, bublinou, která odděluje okolní svět od světa uměleckého díla a umělce. Musí být schopna nechat si vtisknout umělcovu představu. Venku drobně mží, otevírají se první deštníky. Uvnitř galerie Nová síň je zatím prázdno. Malíř Pavel Kříž má možná větší úspěchy v zahraničí než v Čechách. Pokud má komerční úspěch a počet velkých výstav pro svět a umění vůbec nějaký smysl. Když jsem ho poprvé navštívil v jeho ateliéru, tísnili jsme se v malé místnůstce my dva, desítka obrazů a kreseb plných jemných siločar a třináct set obličejů dnes už polozapomenuté hvězdy Hollywoodu dvacátých let Glorie Swansonové.

Zapomenuté hvězdy

Před více než rokem objevil Pavel kříž v antikvariátu svého přítele soubor dobových pohlednic amerických filmových hvězd němé éry, které ve své době zastupovaly dnešní monografie známých herců a podporovaly v pravém slova smyslu kult jednotlivých hvězd. Jejich jména dnes často neřeknou nic ani filmovému odborníkovi, pod jejich tvářemi si již nevybavíme žádný film, žádný životní příběh. Co však nedokázal čas zastřít ani po sedmdesáti letech, je aureola hvězdy, výjimečnost již zapomenuté tváře. „Když mi byl přidělen termín na výstavu v galerii Nová síň, mohl jsem ho zaplnit svými již hotovými obrazy. Velké bílé stěny galerie mě ale inspirovaly k vytvoření instalace určené právě pro tento a žádný jiný prostor.“ Pavel Kříž se přiznal i k trochu netradiční inspiraci: „V neposlední řadě svoji roli hrála i možnost a chuť využít galerii jako neobvyklý ateliér.“ 
Podobně jako byla původní pohlednice rozmnožena do tisíců exemplářů, Pavel Kříž chce znásobit fotografickou reprodukci polozapomenuté herečky do obrovských plachet, od podlahy až po strop zaplňující galerii. Hollywoodská hvězda a její pohled, tolik jedinečný, se náhle ocitají v situaci ukřižovaného Krista, kterého jsou najednou v kostele celé stovky. Jak se změní pohled herečky je-li stokrát opakován? Řekne nám něco víc o svém životě, o své dobrovolné a možná nedobrovolné póze? „Nakonec celý projekt vykrystalizoval do devíti set šedesáti osmi tváří Glorie Swansonové, které jsou pověšené ve třech částech na stěny galerie. Slepené fotografie jsem překryl ornamentální přemalbou.“

Tři dny v galerii

Plány se stávají skutečností. Na prázdné a bílé podlaze galerie leží první fotografie a slepují se do finálních plachet o rozměrech šest krát deset metrů. Pavel Kříž má před sebou tři dny a tři noci na dokončení svého díla. Galerie se mění na operační sál, oslnivá a trochu sterilní běloba je narušována pouze postavou umělce a jeho pomocníků. Malíř má teprve teď možnost vidět vznikající dílo ve skutečné velikosti, v měřítku, kterým bude řídit vlastní přemalbu obličejů.
Obličeje jsou slepovány vedle sebe a ve svém množství vytvářejí obrazový rastr. V ateliéru se mohla sebelépe teoreticky připravit vlastní instalace výstavy, ale teď jde opravdu do tuhého. Upevnit na stěnu desetimetrovou papírovou plachtu, slepenou ze stovek částí, není jednoduchým úkolem. Ukazuje se, že lišta na uchycení obrazů je v jiné výšce, než si umělec zaměřil před mnoha týdny. Bude nutno změnit způsob zavěšení plachet. Ani umělec neměl představu, jak budou tváře v konečném množství vedle sebe vypadat, může se ukázat, že výsledný efekt bude banální. Možná nebude z technických a časových důvodů reálné vytvořit malbu na celou připravovanou plochu. Fotografie pokrývají podlahu jako koberec. V ruce kyblík s modrou barvou, umělec stojí uprostřed obličejů jako v moři. Ornament se zhušťuje, hladina je neklidná. Ornamenty se lehce vlní nad tisíci tváří jako vlnky moře nad obličejem utonulé.

Poselství

Tisíckrát opakovaná tvář dnes již bezejmenné hollywoodské hvězdy, zachycená neznámým a s největší pravděpodobností dnes již nežijícím fotografem, mechanicky a bez odmlouvání vytištěná anonymním tiskárenským strojem, vypovídá příběh našeho století. Vše, co zbylo, je jen póza, umně naaranžovaný ateliérový snímek, který se dokázal v průběhu let zcela vyprázdnit. Vkládáme si do něho své vlastní výklady, kterým nezbývá než se lišit od skutečnosti, od pravdy. Kolikrát jsme už viděli podobné výčty tváří, stěny plné jmen obětí z koncentračních táborů, stovky, tisíce, miliony různých obličejů, různých osudů a příběhů. Všechny splývají v jednu jedinou, mohou být jednou jedinou tváří nahrazeny. Pavel Kříž se nikdy nesnažil přesně zjistit osudy herečky Glorie Swansonové. Pro jeho dílo to ani není podstatné. Důležitý je její pohled, její osud jako uměle vytvořeného hollywoodského idolu, princip hvězdy, reprodukované božstvo, mýtus pod zvětšovákem.

Tomáš Pospiszyl

P.S. Gloria Swansonová patřila ke královnám filmového Hollywoodu dvacátých let. Začínala jako jedna z legendárních „koupajících se krásek“ Macka Senneta, poté účinkovala i ve filmech Charlieho Chaplina. V první polovině dvacátých let vytvořila celou řadu filmových rolí, ve kterých ztvárňovala ideál moderní emancipované ženy. Příběh stárnoucí herečky si zahrála ve snímku Sunset Boulevard. Gloria Swansonová zemřela roku 1983 ve svých osmdesáti šesti letech. Ještě v roce 1975 účinkovala v populárním katastrofickém filmu Letiště.