pavelKryz - OBRAZY

Malíř Pavel Kříž (*1959) vystudoval malbu v ateliéru profesora Karla Součka na pražské

akademii v letech 1978-1984. Z akademie si Kříž odnáší příklon k figurální malbě a k

cykličnosti a snad i ovlivnění bývalého člena skupiny 42 směrem ke Křížově současné civilní

tématice. Do volné tvorby se promítla také i zkušenost z restaurátorské činnosti, styk s

historickou architekturou, odkud přejímá smysl pro řád a dekor. Tyto vlivy se v jeho malbě

projevily však spíše v letech před rokem 2000. Základem vší jeho tvorby je vedle kresby

smysl pro barvu a plné pochopení malířského vyjadřování. Rámcově je Křížova tvorba velmi

různorodá, zahrnuje figurální malbu, nevynechává krajinu, zátiší, řeší dekorativní

kompozice. Hlavní jeho doménou je sice malba, věnuje se ale i dalším disciplínám, kresbě,

akvarelu, koláži a volné grafice. Od roku 1985 vystavuje Pavel Kříž samostatně (např. Klub

čs.spisovatelů, 1985; Ústav makromolekulární chemie ČSAV, 1987), v devadesátých letech

zejména v nově vzniklých privátních pražských galeriích s jednoznačně vyprofilovaným

výstavním profilem jako byly Galerie Béhémot (1992), Galerie Pecka (1996, 1998, 2005),

Galerie Nová síň (1994) a k posledním výstavám toho druhu patřila prezentace Imbalance v

Galerii Templ v Mladé Boleslavi (2013). Pokud máme možnost sledovat podoby současné

malby, jsme schopni uvědomovat si zdroje, které ovlivňují vždy konkrétní dílo a autora. Zdá

se, že v posledních letech sílí v malířství tendence a potřeby vyjadřovat se aktuálními

způsoby k otázce prožívání intimity. Francouzský sociolog Henri-Pierre Jeudy klasifikuje

dnešní politické eskapády, mediální reality show a současné banalizování soukromí s cílem

vyprovokovat kolektivní emoce a zaplnit prázdnotu veřejného života jako triumf

demagogie. Umění jako odraz své doby pracuje s tím, co se mu nabízí a využívá obratně

schopnost estetizovat jevy, jakkoliv jsou negativní. K malbě reagující na antagonismy

rozevlátosti doby, neukotvenosti individua prostřednictvím výjevů plných nostalgie,

účelového osamocení, vzácných okamžiků relaxace v kombinaci s jejich usazováním do

jakýchsi střihových záběrů opírajících se o vizualitu filmovou a fotografickou můžeme řadit

i malby Pavla Kříže. Zdrojovým obdobím pro toto zaměření bylo jeho dětství v letech 1959-

1967, které prožil na idylickém pražském předměstí Velké Chuchli. V promítací kabině

přízemního biografu v činžovním domě, kde bydleli, jeho dědeček pracoval jako promítač a

zde Kříž pro sebe objevil svět filmu. Jeho zvláštní způsob vidění a traktování vizuálních

sekvencí. Jiným podstatným vlivem, který vnesl do jeho práce stálejší zájem o ženskou

figuru byl fakt, že v roce 1985 zakončil studia na AVU diplomovou prací, cyklem obrazů s

námětem ženských aktů. Léta 1987-1992, kdy se soustavně věnuje restaurátorské práci,

znamenala novou Křížovu tvůrčí polohu, která byla odklonem od figurální malby a kdy řeší

v malbě ornamentální řád a konstrukce dekorativních imaginárních prostorů. Teprve kolem

roku 2001 se vrací k realistické malbě, především k malbě figurální. Kříž si osvojil od roku

2005 techniku malby kombinace akvarelu a akrylu, která přepisuje zvolený výjev jakoby

formou fotografického záznamu rozostřeného v několika obrysech prolínajících se v

solarizačních závojích. Formálně je malba ale naprosto autonomní, plná jistoty, smyslu pro

detail, kompozici. Od starší volné strategie fantaskní rytmizované malby roku 2004, která

odkazuje ještě na volnější malířské postupy se chronologicky dostáváme k pracím z roku

2005. Chladnější jemné tóny zelených a šedomodrých transparentních rozmývaných ploch

vyznívají rafinovaně v přírodních scénách s figurální stafáží. Zvláštní kategorii představuje

skupina maleb, z let 2006-2009, která zčásti formálně ale i obsahově odkazuje na příklady

amerického realismu meziválečných a poválečných let, pracujícího s pocity osamělosti a

izolace. Malby Pavla Kříže U okna (2008), V pokoji (2009-2010), nám mohou vybavit malby

Edwarda Hoppera (1882-1967) nebo Andrew Wyetha (1917-2009). Jejich nostalgii,

melancholickou krásu každodenního života, anonymní postavy v podivných perspektivách

a zvláštním osvětlení. Do jisté míry kalkulativní „plážové malby“ např. Rozhovor (2008) nebo

Akt (2008) - další z Křížových sérií připomenou jména Marka Petersona, Daniela Pollery,

Erica Fischla. Exotika slunce a moře stává se dnes možná již všední, nicméně zůstává

lákavou možností úniku z reality. Atraktivitu tohoto jejího obsahu dobře znají a znali autoři

tzv. "american beach painting" či "coastal landscape art". Křížova nahota a erotika

prosluněných pláží ale postrádá Fischlovu kontroverznost a neurguje společenskou apatii

vůči zvráceným vztahům, vyznívá spíš dokumentaristicky, uvolněně a povzbuzuje vnímání

barev. Americká plážová malba je spojována formálně s nejrůznějšími projevy realismu od

hyperrealismu po jeho volné svobodnější a osobnější přepisy jako je tomu právě u Pavla

Kříže. Je zřejmé, že domácí tradice je dnes v českém umění překračována a současná česká

malba má šance se zapojit do mezinárodních kontextů, jako se jí to dobře dařilo již na

počátku dvacátého století v probouzejícím se hnutí modernismu. Obraz Koupání (2011),

Výlet (2012) patří ještě k těm, které využívají filmografický přepis vizuálního záznamu. V

následujících letech Kříž pracuje nadále se stejnou měkkou pastelovou barevností, nicméně

do obrazové plochy zapojuje písmo a reklamní nápisy v angličtině. Navazuje na

popartovou malbu, která prvoplánově spojuje svět komerční reklamy, smyslových

vizuálních ataků, barevné estetiky a významové roviny na plátnech v Křížově případě se

zřetelně retrográdními obsahy (Lake, 2013; Fruit and Cheese, 2013; Mangalia 1973, 2013;

Home, 2014; Parc Vendôme, 2015). Aleš Rezler, 2009-2019